Publ Slavíková Po hlavě do oxeru DOPRODEJ

"Věta „dej mu čas“ mi obden zněla v hlavě, zatímco jsem si mezi dveřma do maštale tahala ze spodního prádla kusy kamínků, větviček, bodláčí a jehličí, ačkoli bych přísahala, že lesem se tentokrát nejelo." Malá, zábavná a motivační kniha známé sloupkařky, ilustrátorky a jezdkyně Lídy Slavíkové. Jak sama s úsměvem podotýká, její dílo bylo inspirováno skutečnými událostmi víc, než by bylo autorce milé.

"Můj trenér by to popsal jako: „Ten má ale galop, co?“ Měl ho. Vůbec nevím, jak jsme se dostali z lesní cesty. Vůbec nevím, v které fázi jsem ztratila zbytek brýlí, jestli ještě v části „lesní cesta“ nebo až v části „diagonálně napříč zasetým polem“.

A ptáci zpívali a všechno kvetlo. A zapadající slunce se opíralo do korun stromů. Na poli zůstala výrazná rozrytá stopa, kůň cválal prostorným cvalem do kopce a jezdec mírně krvácel z prokousnutého rtu a ze zalomeného nehtu na prostředníčku.

A na otázku „Ježíš, to ježdění na koni, to musí být ale strašně romantický, ne?“ se mi tak nějak zvláštně křiví huba. Ale možná to bude tím, že se mi viklají ty přední zuby.

Věta „dej mu čas“ mi obden zněla v hlavě, zatímco jsem si mezi dveřma do maštale tahala ze spodního prádla kusy kamínků, větviček, bodláčí a jehličí, ačkoli bych přísahala, že lesem se tentokrát nejelo."

Aneb ne vždy, když si pořídíte koně, to probíhá tak, jak jste si na začátku mysleli. Nakonec možná zjistíte, že realita (při vší hrůze) s vaší představou nemá lautr nic společného. Tuhle knihu věnuji všem, kteří to ještě nevzdali, ale mají namále. (Lída Slavíková)